Dnešní den je takovým malým svátkem. Po sedmadvaceti letech vychází původní česká ČSN zabývající se problematikou prací ve výškách a nad volnou hloubkou, horolezectvím a dalšími přidruženými aktivitami. Poslední dvě desetiletí totiž v předmětných oborech přebíráme výhradně evropské normy (ČSN EN).
Proto patří obrovský dík České agentuře pro standardizaci (příspěvkové organizaci Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví), že umožnila vydání a zároveň vydala ČSN 83 2610 Uzlování – Terminologie. Tato norma definuje a sjednocuje terminologii, termíny a definice týkající se nejběžnějších uzlů užívaných při pracích ve výškách a nad volnou hloubkou, v horolezectví, vojenském lezení, prací ve výškách a nad volnou hloubkou policejních jednotek, stromolezectví, záchranářství a speleologii.
Normu vytvořila CRAA, jejíž technická komise připravila nezbytné podklady, stanovila rámec normy, prošla desítky tuzemských i zahraničních monografií (jak těch desítky let starých, tak těch nejnovějších) a poskytla nezbytnou podporu zpracovatelům normy, jimiž jsou Milan Linhart a Ondřej Belica. Nemalým dílem přispěli i připomínkovatelé normy, bez jejichž návrhů, poznatků a připomínek by norma nedosáhla své vysoké úrovně. Jimi byli (abecedně) Arboristická akademie, Česká speleologická společnost (zastoupená Komisí pro speleoalpinismus a související aktivity a Speleologickou záchrannou službou), prof. Ing. Karel Roubík z Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT, Hlavní báňská záchranná stanice Ostrava, PSIHT – Profesní sdružení instruktorů prací ve výškách, společnost Rescua Azimut (zastoupená Lukášem Tkáčem, znalcem z oboru sport se specializací horolezectví a zároveň metodikem Českého horolezeckého svazu), Rock Empire, Vodní záchranná služba Českého červeného kříže a Znalecký ústav bezpečnosti a ochrany zdraví. Nelze nezmínit Zdenku Kolmanovou ze studia K.O.H., která vytvořila veškeré ilustrace uzlů.
Norma nejprve seznamuje s použitými termíny, pak s dílčími částmi uzlů v jednotlivých fázích vázání, a následně typologií uzlů, v níž podle jejich charakteristik rozděluje uzly do příslušných skupin. Poté se již věnuje jednotlivým uzlům rozdělených do skupin podle použití, tedy kotevními uzly (do jednoho kotevního bodu a do více kotevních bodů), spojovacími uzly, speciálními uzly (anomálními a manipulačními) a samosvornými (výstupovými a blokovacími). V příloze pak seskupuje nejběžnější varianty užívaných uzlů vycházejících ze stejného základu, a snazšímu vyhledávání uzlů pomůže rejstřík.
Smyslem normy není výuka uzlů, v žádném případě se nejedná o pomyslný „atlas uzlů“ a ani o pokus konkurovat publikacím od Ashleyho, Elstnera či Zelenky. Toho si byli autoři vědomi, a proto vybrali „pouhých“ 45 základních uzlů, nejčastěji používaných při lezeckých aktivitách (zejména v případě Milana Linharta, který je chodící encyklopedií uzlů, inovátorem způsobů vázání a autorem mnoho nových uzlů musí být každému jasné, že limitem byl stanovený počet stran normy). Každý z uzlů je tak zobrazen ze dvou, případně z více stran tak, aby si uživatel normy udělal o uzlu jasnou představu bez ohledu na to, z které strany se na něj dívá.
V čem spočívá význam normy? V první řadě prospěje samotným technickým normám a zpracovatelům českých překladů evropských norem. Nebude tak docházet k situacím, kdy u obrázku s dračí smyčkou je v popisku obrázku uvedeno, že se jedná o osmičkový uzel (jak tomu bylo například v ČSN EN 354 z ledna 2011 nebo v ČSN EN 795 z února 2013), anebo k tomu, že by v normě bylo uvedeno, že se na lano pod kotevní bod uváže uzel přes ruku (jako např. v ČSN EN 12841 z května 2007).
Přijde vhod při překladech zahraničních publikací, neboť pomůže zabránit tomu, aby jinak velmi kvalitní monografie ztratila svou hodnotu tím, že překladatel nezná české ekvivalenty uzlů a použije otrocký překlad anglického originálu. Příkladem může být třeba „čtvercový uzel“ (pro ambulanční spojku) nebo „králičí uzel“ (v případě dvojitého osmičkového oka). Stejně tak v případě překladu českých materiálů do angličtiny, aby již více nedocházelo k situacím, kdy liščí smyčka byla překládána jako „fox knot“ (namísto „girth hitch„) nebo lodní smyčka jako „boat knot“ (místo „clove hitch„).
Zásadní význam norma může mít při tvorbě či zpracování dokumentů pojících se s určitým právním jednáním, kde je nezbytné jednoznačné označení uzlů, nepřipouštějící záměnu s jiným uzlem či záměnu názvu uzlu. Těmi jsou například osnovy absolvovaných školení, technologické postupy, záznamy o úrazech, hlášení o pojistných událostech, znalecké posudky, rozhodnutí, usnesení a další.
V neposlední řadě norma pomůže při tvorbě knih, manuálů, metodických listů a dalších odborných textů, neboť bude-li autor při volbě názvů vycházet z normy, nebude se dít, že jeden a ten samý uzel je ve třech různých monografiích nazván jinak (v extrémním případě i na třech různých místech téže monografie).
Je přirozené, že se najdou tací, jimž se norma nebude líbit, a s použitým názvoslovím nebudou souhlasit, neboť už od svých lezeckých začátků nazývají použité uzly jinak. Proto byli osloveni různí připomínkovatelé a odborníci z různých profesních skupin, aby se došlo co nejlepší shody. Zároveň v listopadovém věstníku ÚNMZ (11/2020) byl zveřejněn úkol č. 83/0059/20 s názvem Uzlování – Terminologie (nová ČSN), takže každý, kdo si myslí, že má k názvosloví uzlů co říci, mohl do připomínkování vstoupit.
V žádném případě norma ani její vydání nikoho nenutí, aby uzly nazýval tak, jak je uvedeno v normě. Pro mě za mě, ať si ten který uzel nazývá třeba kočičák. Ovšem při komunikaci na odborné úrovni a zejména pak v psaných textech, se zúčastněné strany snáze dorozumí, vezmou-li názvy uzlů uvedené v normě za své.
Jakub Wagner, 7. 5. 2021
PS: A co Vy? Už jste upravili názvy uzlů ve svých učebních osnovách tak, aby korespondovaly s terminologií použitou v normě?!? 😉
